Školní zralost 1. díl
Podle zákona se k zápisům do prvních tříd musí dostavit všechny děti, které k 31. srpnu daného roku dosáhnou šesti let věku.
Základním, nikoli však nejdůležitějším kritériem pro vstup do školy, je tedy věk. Vzhledem k tomu, že vývoj každého dítěte probíhá individuálně a v interakci s vnějším prostředím, ne každé šestileté dítě je schopno zahájit školní docházku v tomto zákonem určeném termínu. Způsobilost dítěte pro zahájení školní docházky (školní zralost, připravenost) znamená dosažení takového stupně vývoje, který dítěti umožňuje úspěšně se adaptovat na školní prostředí a se zdarem si osvojovat školní znalosti a dovednosti.
Prvními „posuzovateli“ školní zralosti dítěte jsou jeho rodiče. Ač neodborníci, pokud jsou vůči svému dítěti dostatečně vnímaví a věnují mu dostatek času, bývají ve svém názoru na jeho zralost poměrně objektivní. Uvědomují si, jaké má jejich dítě přednosti eventuálně nedostatky, znají jeho potřeby, sdílejí s ním případné obavy.
Může se však stát, že představy rodičů o zralosti dítěte pro školu nejsou v souladu s požadavky, které škola na dítě klade. Důvody mohou být různé. Rodiče jsou málo nebo nepřesně informováni o tom, co by dítě před nástupem do školy mělo umět a znát, případně za kritérium školní zralosti považují jen rozumovou vyspělost svého potomka (dítě hezky kreslí, počítá, zná písmena, učí se básničky může tedy do školy). Právě v tuto chvíli je důležité, jaké informace o dítěti jsou rodičům schopny poskytnout učitelky v mateřské škole.
Kritéria školní zralosti
V nejobecnější rovině hovoříme o zralosti tělesné, rozumové, sociální a emocionální.
Dítě musí být při zahájení školní docházky dostatečně fyzicky vyspělé, nemělo by být příliš často nemocné, nemělo by trpět žádnou akutní či chronickou chorobou. V tomto směru je vhodné i posouzení pediatrem. Jako jeden ze znaků tělesné vyspělosti dítěte se uvádí tzv. „filipínská míra“ – dítě si přes hlavu dosáhne na ucho na opačné straně (pravou rukou na levé ucho). Znamená to, že u dítěte již proběhla první tvarová přeměna, vývojový skok, při němž se výrazněji změní proporce těla.
Rozumová vyspělost dítěte někdy nesprávně bývá upřednostňována na úkor zralosti osobnostní. Krom celkového nadání (intelektu, který by neměl být podprůměrný), rozumovou vyspělostí chápeme i dostatečně rozvinuté poznávací funkce. Dítě nastupující do školy by mělo zvládat zrakovou a sluchovou analýzu a syntézu. Mělo by být schopno z vnímaných celků vyčlenit části a celek z nich pak opět složit (poskládat rozstříhanou pohlednici, puzzle…). Mělo by umět najít podobnosti a rozdíly na obrázcích, vnímat i drobné detaily. V oblasti sluchové pak rozeznat první a poslední písmeno ve slově, vytleskat básničku. Nezbytná je rovněž schopnost orientovat se v prostoru, rozlišovat nahoře – dole, vpředu – vzadu, vpravo – vlevo. S tím souvisí i schopnost vizuomotorické koordinace, součinnosti ruky a oka. Dítě by mělo zvládnout pracovat podle předlohy, napodobit jednoduché geometrické tvary, sestavit mozaiku apod. Jedním z orientačních znaků školní zralosti je formální úroveň kresebného projevu – správné držení tužky, plynulost linií, celková úroveň jemné motoriky. Výše uvedené dovednosti jsou potřebným základem pro budoucí výuku čtení a psaní.
Velmi důležitým kritériem školní zralosti a častým důvodem pro odklad školní docházky je kvalita verbálního projevu. Dítě by při nástupu do školy nemělo mít výraznější vadu řeči, mělo by správně vyslovovat všechny hlásky (problematické jsou zejména sykavky). Mělo by mluvit ve větách bez agramatismů, umět samo formulovat své myšlenky, povyprávět jednoduchý příběh, popsat obrázek.
Vyspělost emocionální a sociální jdou ruku v ruce. Dítě by mělo být citově vyrovnané, mělo by dokázat zvládnout případný neúspěch. Pro dobré fungování ve škole je nutná i schopnost přiměřeným způsoben navázat a udržovat vztahy s vrstevníky (i když v tomto věku bývají dětská přátelství často povrchnější a přelétavější než tomu bude později). Ve skupině se musí umět jak prosadit, tak i podřídit a přizpůsobit. Musí brát ohledy na ostatní, dokázat s nimi spolupracovat. Dítě by mělo být schopno respektovat autoritu učitele, reagovat na jeho pokyny. Samozřejmostí je dodržování základních sociálních norem (zdravení, děkování, vykání dospělým…) a samostatnost v sebeobsluze, dítě se musí umět bez pomoci obléknout a najíst a mít zažitá základní hygienická pravidla.
Dítě má být schopno odlišit hru od povinnosti. Má pracovat přiměřeně samostatně, pochopit instrukce, naplánovat si postup řešení úkolu. Mělo by zvládat případné překážky. Velmi důležitá je schopnost udržet pozornost i u činnosti, která pro dítě není atraktivní (orientačně asi 10 až 15 minut).
Kterým dětem doporučit psychologické posouzení školní zralosti
Na základě výše uvedených kritérií mohou učitelky v mateřské škole samy předběžně posoudit, pro které děti by byl odklad vhodný. Obecně je dobré všímat si dětí, které jsou příliš neklidné či naopak zabržděné a utlumené, překotné, impulzivní, či zase velmi těžkopádné, děti neobratné, nesoustředěné, odbíhající od úkolu ke hře, infantilní, závislé, nesamostatné, přecitlivělé, příliš bázlivé nebo dokonce plačtivé, ale i prudké, nepodřídivé, výbušné, vzdorné nebo naopak stažené do sebe, nekomunikující. Děti drobné, často nemocné, děti se sníženým nadáním, opožděné ve srovnání s ostatními, děti, s nerovnoměrným vývojem (v jedné oblasti vynikají, v jiné nedosahují ani průměru), děti s vadami řeči, děti s neurotickými projevy (tiky, pomočování, psychosomatické bolesti bříška…). Odborné psychologické vyšetření je dobré doporučit i dětem vyrůstajícím v rodinách s nižší sociokulturní úrovní. Jedním z opomíjených důvodů k odkladu školní docházky bývá i aktuální adaptačně náročná situace v rodině (narození sourozence, úmrtí blízké osoby, stěhování, rozvod rodičů).
Jak a o čem hovořit s rodiči předškoláků
Vždy je třeba mít na paměti, že rodiče jsou ve svých dětech velmi zranitelní, zvláště hovoří-li se o jejich nedostatcích. Určitá diplomacie a takt je v každém případě na místě. Je žádoucí, aby s rodiči jednala učitelka, která dítě dobře zná. Je třeba si rovněž uvědomit, že zejména pro rodiny s nižší sociokulturní úrovní může být mateřská škola jediným zdrojem relevantních informací.
Rodiče všech předškolních dětí je třeba dopředu upozornit, že je jejich zákonnou povinností dostavit se s dítětem k zápisu do základní školy i v případě, že uvažují o odložení školní docházky. Neúčast z vážných důvodů je nutné formálně omluvit (nejlépe písemně k rukám ředitele školy).
Poté, co učitelky vytipují děti, u nichž je z jejich pohledu vhodné uvažovat o odložení školní docházky, mohou přistoupit k rozhovoru s rodiči. Tento rozhovor by měl proběhnout v soukromí (lépe bez přítomnosti dítěte), po předchozí dohodě s rodičem. Nevhodné načasování a nedostatek koncentrace na rozhovor mohou být příčinou pozdějších neshod a nejasností. Na úvod je dobré zjistit, jak se na možnost odložení školní docházky u svého dítěte dívají rodiče, zda už o tomto sami neuvažovali. Ať tak či onak, rodiče by měli o dítěti dostat co nejkomplexnější informace. Je vhodné mluvit nejen o tom, co dítě nezvládá a co je tedy dle mínění učitelky důvodem pro zvážení odkladu školní docházky, ale i o tom, v čem dítě naopak vyniká. Učitelka by měla respektovat názor rodiče i v případě, že je zcela opačný. Nebývá výjimkou, že se dítě projevuje jinak doma a jinak v mateřské škole.
Rodičům je třeba sdělit, že k žádosti o odklad školní docházky musí vždy doložit buď doporučení psychologa (pedagogicko-psychologické poradny) nebo pediatra. U dětí se smyslovými či mentálními vadami pak posudek nejčastěji vypracovává speciálně pedagogické centrum. Rodiče je dobré předběžně informovat, co je i dítě v poradně čeká.
To, jakým způsobem učitelka pohovoří s rodičem, může podstatně ovlivnit jeho motivaci k návštěvě pedagogicko-psychologické poradny. I přes poměrně dobrou osvětu v naší společnosti bohužel stále přetrvává ostych využívat služby psychologů.
Mgr. Eva Kneblová (dětská psycholožka)