Spaní v mateřské škole 1. díl
Současný směr vývoje mateřských škol klade velký důraz na individualitu dítěte. Ve školkách panuje uvolněnější atmosféra, prosazují se alternativní směry a systémy, přestal být povinný jednotný vzdělávací program, vytvářejí se smíšené třídy pro děti různého věku. To vše s sebou krom mnoha zřejmých pozitivních důsledků přináší problém v zachování určitého řádu. To, že jsou ve třídě společně děti tří až šestileté, klade velké nároky na pedagogický um učitelek nejen při sestavování denního programu, ale právě v situacích, kdy je třeba prosazovat pravidla, která děti v různém věku mohou různě přijímat. A právě spaní v tomto ohledu často může být kamenem úrazu.
Spánek a jeho význam
Spánek je jednou ze základních fyziologických potřeb. Lze jej charakterizovat jako stav snížení duševní a pohybové aktivity, který slouží k obnově psychických a fyzických sil. Potřeba spánku je velmi individuální, mění se s věkem. Kojenec prospí asi 18–20 hodin, jeho spánek je rozdělen do tří až čtyř fází (dlouhý spánek noční je doplněn dvěma až třemi kratšími spánky denními). Po jednom roce věku už dítě obvykle spává pouze jednou denně „po obědě“ (v průměru kolem 2 hodin) a celková doba jeho spánku je asi 12 hodin. Přibližně po třetím až čtvrtém roce věku dítě opouští i odpolední siestu. Noční spánek předškoláka pak trvá asi 10–12 hodin. Průměrný dospělý člověk denně spí 6–8 hodin. Ve stáří se potřeba odpolední siesty často opět objevuje. Nutno podotknout, že se jedná o údaje vysoce orientační. Například přibližně dvěma procentům dospělých lidí stačí méně než 6 hodin spánku denně, naopak dvě procenta takzvaných dlouhých spáčů potřebují více než 9 hodin spánku.
Normální zdravý spánek má krom obnovy tělesných a duševních sil několik dalších důležitých funkcí: zvyšuje odolnost organismu proti nemocem, má význam pro růst organismu, regeneraci tkání a hojení, posiluje obranyschopnost, je důležitý pro dobrou náladu a výkonnost.
Rytmus střídání spánku a bdění patří mezi takzvané cirkadiánní rytmy, které mají periodu přibližně 24 hodin. Lidově tyto rytmy nazýváme biologické hodiny. Krom toho se v organismu během bdění střádá skupina látek označovaná jako S faktor. Usnutí je možné teprve tehdy, je-li těchto látek vyrobeno dostatečné množství.
Spánek u předškolních dětí (3–6 let)
Tak jako u dospělých je i u dětí potřeba spánku (délka spánku a jeho rozložení během dne) a způsob uspokojování této potřeby velmi individuální záležitostí. To, jak dlouho, případně jak často, potřebuje dítě spát, je z velké míry dáno geneticky, spaví rodiče mají spavé děti a naopak. Velkou roli v tomto směru hraje temperament (velmi obecně se dá říci, že živější děti hůře usínají a spávají v průměru méně než děti klidnější). Na kvalitu spánku má mimo to vliv například aktuální zdravotního stav dítěte, zvyky rodiny nebo prostředí, ve kterém dítě žije. I mezi dětmi existují „skřivani“ a „sovy“, některým dětem vyhovuje časnější vstávání a dřívější odchod na lůžko večer, jiné děti raději ponocují a ráno si pospí. Biologické hodiny naznačují u každého dítěte i nejvhodnější dobu odpolední siesty.
Odpolední spánek přestává být po třetím roce života dítěte fyziologickou nutností. To, zda dítě jde po obědě spát, pak často závisí na režimu, který prosazuje rodič. Mnohé čtyřleté a starší děti již odpolední spánek odmítají. Stačí-li dítěti noční spánek, během dne je aktivní a nejeví známky únavy, není třeba na odpoledním spánku striktně trvat. Mnohdy pak stačí mírně posunout čas, kdy dítě večer usíná.
Zjevnými signály nedostatku spánku u dětí bývá nervozita, neklid, podrážděnost. Někdy se únava paradoxně projevuje zvýšenou aktivitou, ta pak ale často bývá nekoordinovaná a bezcílná, dítě pobíhá, poskakuje, „zlobí“.
Problémy se spaním (obtížné usínání případně časté noční buzení) mívají temperamentní a živé děti, děti s ADHD, děti úzkostné nebo děti v akutní či chronické fázi nemoci.
Faktory znesnadňující přirozené usínání
Děti obvykle špatně usínají poté, co jsou buď nedostatečně unavené nebo naopak přetažené či rozrušené nějakými zážitky (návštěva divadla, mikulášská nadílka…). Obtížně usínají děti zvýšeně úzkostné, děti, které aktuálně prožívají nějakou stresovou situaci, děti nemocné (mnohdy ekzematici v akutní fázi – svědivá vyrážka, astmatici – dechové potíže ...).
Problémy spojené se spaním v mateřské škole
Mnoho čtyř až šestiletých dětí již odpolední spánek odmítá. Nejsou zvyklé spávat doma, logicky problematicky pak přijímají odpolední spaní ve školce. I z čistě fyziologického hlediska je málo pravděpodobné, že dítě přirozeně usne v situaci, kdy není dostatečně ospalé (zjednodušeně se dá říci, že nemá nastřádaný S faktor) a doba usínání neodpovídá nastavení jeho biologických hodin. Nutit v takové situaci dítě spát je podobné, jako nutit sytého jíst.
Faktem však zůstává, že určitá forma „poledního klidu“ je pro děti nezbytná. Po obědě nastává přirozený útlum. Jsou-li děti po odpoledním programu přiměřeně unavené, odpočinek jim rozhodně prospěje.
I děti, které doma spávají, ale mohou odpolední spaní ve školce odmítat. Důvodů je několik. Děti mají s usínáním spojené určité rituály, jsou zvyklé spát jen ve své vlastní posteli, ve svém pokojíčku (případně spávají s rodiči), mívají u sebe oblíbeného plyšáka. Jiné děti obtížně přijímají okolnosti spojené se spaním ve školce – nedokáží se samy převléknout, stydí se před ostatními, bojí se, že se během spaní ve školce pomočí, špatně snáší dohled paní učitelky, nevydrží delší dobu v klidu ležet. Některé děti spaní chápou jako prosté prodlužování pobytu ve školce, raději chodí domů po obědě.
Spaní ve školce by dítě nemělo mít spojené s nepříjemným zážitkem. Jako příklad je možné uvést děvče, které se během spaní ve školce pomočilo a bylo nevhodným způsobem pokáráno před ostatními spolužáky. Holčička se poté uzavřela, začala školku odmítat, ráno chodila s pláčem, nechtěla tam spávat, obávala se, že se opět pomočí. I prosté prosazování absolutního klidu na lůžku může být pro mnohé děti velmi stresující.