UŽITEČNÉ POJMY

alternativní školy – všechny školy odlišující se od běžných škol, hlavně v obsahu vzdělávání, organizaci výuky, hodnocení žáků apod.
alternativní vzdělávání – jiný, netradiční způsob vzdělávání
bloková výuka – způsob vyučování, podporující integraci učiva (např. v jednom pololetí se vyučuje intenzivně pouze některým předmětům, nebo zavedení společných úseků učiva pro více předmětů)
církevní škola – druh alternativní školy zdůrazňující náboženskou výchovu a morálku v duchu určité konfese (křesťanské, židovské aj.)
činnostní kurikulum – program výuky, kdy žáci získávají zkušenosti v praktických činnostech při řešení problémů
činnostní učení – učení, při němž jedinec není pasivním příjemcem, ale projevuje vlastní iniciativu, koná, jedná a je aktivní; učí se na základě vlastních činností intelektových (řešení problémů) i praktických (řešení praktických situací)
daltonská škola – druh alternativní školy, jejímž hlavním rysem je zdůraznění individuální práce a vlastní odpovědnosti žáka
demokratická výchova – styl výchovy, vyznačující se působením dobrých vzorů, nikoli trestů, porozuměním pro individuální potřeby dětí, podporováním spontánnosti a diskuse
didaktický styl s nabídkou – způsob uplatňovaný v předškolním vzdělávání založený na tom, že vzdělávací aktivity, které pedagog připraví, dětem nabízí a děti si z této nabídky individuálně a svobodně volí
ekologická výchova – výchova k ochraně životního prostředí, k tvorbě takových podmínek života lidí, jež neohrožují přírodu, živočichy a zvířata a nedevastují surovinové zdroje
environmentální výchova – napomáhá chápat jak prostředí ovlivňuje formování osobnosti
individualizované hodnocení – hodnocení, které porovnává současný výkon jedince s jeho vlastním předchozím výkonem, zaměřuje se na to zda došlo ke zlepšení, či zhoršení
individuální programy – programy určené žákům se specifickými potřebami, např. talentovaným, či zdravotně znevýhodněným
individuální přístup – postulát o tom, že učitelé mají respektovat specifické vlastnosti jednotlivých žáků
inkluzivní vzdělávání – (1) hnutí usilující o vytváření podmínek pro integrované vzdělávání žáků i těžce postižených; (2) vzdělávání stírající rozdíly mezi vědou, náboženstvím a humanismem, kladoucí stejný důraz na subjektivní zkušenost žáka jako na objektivní fakta
integrovaná škola – spojení rozdílných stupňů, nebo typů školního vzdělávání v jednu organizační jednotku, např. mateřská škola a 1. stupeň základní školy, základní škola a nižší stupeň víceletého gymnázia, střední odborná škola a odborné učiliště stejných oborů studia apod.
integrované vzdělávání – (1) přístupy a způsoby zapojení žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do hlavních proudů vzdělávání a do běžných škol; (2) model pedagogického procesu založený na integrovaném způsobu výuky, který slučuje poznatky z více oborů, propojuje je s praktickými zkušenostmi a produktivními činnostmi; využívá metod prožitkového učení, uplatňuje kooperativní učení a tematické učení; spočívá ve vytváření vzdělávací nabídky v podobě integrovaných bloků; tento přístup umožňuje dítěti vnímat svět v jeho přirozených souvislostech a získávat globálnější, srozumitelnější a reálnější pohled na svět a aktivní postoj k němu
interdisciplinární přístup – didaktický přístup prosazující ve výuce mezipředmětové vztahy, zadávání speciálních úloh nutících žáky integrovat poznatky z různých předmětů, týmové vyučování aj.
klíčové kompetence – soubor požadavků na vzdělávání, zahrnující podstatné vědomosti, dovednosti, a schopnosti univerzálně použitelné v běžných pracovních a životních situacích; jako cílová kategorie (vzdělávací cíle) jsou kompetence podstatným východiskem pro stanovení vzdělávacího obsahu i podmínek vzdělávání v pedagogických dokumentech
klíčové kompetence v předškolním vzdělávání – soubory elementárních poznatků, dovedností, schopností, postojů a hodnot dosažitelných v etapě předškolního vzdělávání; patří k nim kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a interpersonální, kompetence činnostní a občanské; orientace pedagoga k utváření klíčových kompetencí podstatným způsobem usměrňuje jeho práci (volbu forem a metod)
kooperativní učení – učení založené na vzájemné spolupráci dětí při řešení společných složitějších problémů a situací; učí děti rozdělovat si role a úkoly, plánovat činnosti, spolupracovat, pomáhat si, radit si, vyvíjet společné úsilí, kontrolovat a hodnotit společnou práci
Montessori školství – systém výuky vytvořený v 1. polovině 20. století Marií Montessori s důrazem na podněcování aktivity a poznávání prostřednictvím činnosti, uplatňuje se zejména v předškolní výchově dětí
multikulturní výchova – napomáhá způsobilosti lidí chápat a respektovat i jiné kultury, než svou vlastní
multimediální vzdělávání – vyučovací metoda, při níž se používají různá komunikační média, např. počítač, výukový film, magnetofon, tištěné materiály aj.
Národní škola - ze tří stávajících vzdělávacích programů asi nejvíc odpovídá autonomii škol. Rozlišuje základní a nadstavbovou část, do jisté míry ponechává i variabilitu obsahu vzdělávání mezi jednotlivými ročníky. Obsahuje prvky, jejichž nezbytnost ve vzdělávání potvrdil vývoj, jako je např. multikulturalita, environmentální výchova, výchova ke zdravému životnímu stylu
Obecná škola – jeden ze tří vzdělávacích programů pro základní školy; od vzdělávacího programu Základní škola se odlišuje zdůrazňováním možností pro rozvoj osobnosti žáků, zavádí se v ní některé nové předměty, např. dramatická výchova, náboženství
otevřené vyučování – usiluje o celkovou změnu charakteru vyučování, je zaměřeno na výuku dětí podle jeho zájmů a schopností
projektová metoda – vyučovací metoda, v níž jsou žáci vedeni k řešení komplexních problémů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním
prožitkové učení - učení dítěte vycházející z vlastní zkušenosti a prožitku; je to způsob učení, který je pro dítě přirozený a jemu vlastní; v předškolním vzdělávání je realizováno zejména prostřednictvím didaktického stylu s nabídkou
rámcové vzdělávací programy (RVP) – dokumenty státní úrovně vymezující povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání; jsou závazné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, hodnocení výsledků vzdělávání dětí a žáků, tvorbu a posuzování učebnic a učebních textů a dále závazným základem pro stanovení výše finančních prostředků 
školní vzdělávací program (ŠVP) – učební dokument, který musí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem; obsah vzdělávání může být ve školním vzdělávacím programu uspořádán do předmětů nebo jiných ucelených částí učiva (například modulů); ŠVP je veřejný dokument
tematické učení – způsob vzdělávání dětí, který spočívá ve vyhledávání témat, činností a situací, které jsou dětem blízké a srozumitelné a které umožňují, aby děti získávaly očekávané poznatky, dovedností, hodnoty i postoje v reálných souvislostech a tak je dokázaly prakticky využít
waldorfská škola – typ alternativní školy s netradiční organizací výuky, důraz se klade na rozvoj intelektu, citů, estetických postojů, pracovních návyků aj.
Základní škola - jeden z oficiálně schválených vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. Obsahuje charakteristiku vzdělávacího programu (východiska programu, vzdělávací cíle, uplatnění programu ve vyučování a hodnocení žáků), učební plán, učební osnovy pro 1. - 9. ročník (18 předmětů) a dodatek (ekologický přírodopis, volitelné předměty, úpravy a doplňky pedagogické dokumentace a učební plány předmětů s rozšířenou výukou).
Zdravá škola – mezinárodní program podpory zdraví ve škole